A co bude dál…?

Od svatby uplynuly skoro tři týdny a já bych se chtěl trošku ohlédnout za tím, jaké to bylo a co následovalo. Jsem rád, že naprostá většina z vás pozvaných nakonec dorazila a chápu i vás, kteří jste se nakonec omluvili, snad budeme možnost se s vámi vidět někdy později. S některými jistě už na zapíjení Plziho následníka trůnu 😉.

Ze strany jednoho z hlavních aktérů musím konstatovat, že podle toho, co si pamatuju, tak vše proběhlo tak nějak vlastním tempem, které bylo pro mě osobě i tak dost závratné, ale nebyl to zas úplný chaos a vše tak nějak na sebe volně navazovalo. Celý program svatby se vlastně po pár hodinách stal jen čistě orientačním seznamem toho, co by mohlo ještě následovat 😊.

Osobně si pamatuju opravdu vždy jen nějaké střípky, protože se toho ten den dělo opravdu hodně. Pamatuju si jen tak z dálky to, s kým jsem se bavil, ale už moc ne o čem. Pamatuju si orientačně co se dělo, ale už ne v jakém sledu. Pamatuju si, že jsme měli připravené ještě další dvě svatební hry, které se nakonec kvůli tomu všemu dění vlastně vůbec neuskutečnili, což mě docela mrzelo a za což se omlouvám hlavně Barče a mým starším dětem, kteří se na jejich přípravě podíleli (nafukování a vázání balónků, úprava zvonu a hlídání toaletního papíru). Kdybychom je realizovali, myslím, že bychom si je moc užili a byla by další sranda, které teda bylo určitě i tak dost. Ten den byl prostě krátký a na můj vkus se setmělo až příliš rychle 😉.

Vzpomínám si, že jsme v podstatě zapomněli i na sundávání podvazku a jeho házení, které se nakonec realizovalo narychlo a v době, kdy Radek (fotograf) v tu chvíli nebyl úplně na značkách, takže z něj vlastně nejsou žádné fotky. Kdyby přece jen někdo z vás nějaké fotky či videa z tohoto okamžiku měl, budeme rádi, pokud nám je taky poskytnete, abychom si je zasadili do celé té mozaiky (pokud máte, prosím volejte nebo pište na známý email).

No a když už se smrákalo, začali jsme se postupně loučit s některými svatebními hosty, kteří z různých důvodů nemohli setrvat déle, což nám bylo upřímně líto, ale chápali jsme to. Takže nakonec zůstali už jen skalní příznivci, kteří dostali DJ Jelsinu k úžasu, když si chodili pro písničky od Tata Bojs. A vydrželi i poté, co hudba utichla, pípa dotekla a novomanželé se odebrali užít si svoji svatební noc 😊. A pokud je mi známo, tak drželi skoro až do čtyř do rána, což beru za úctyhodný výkon! Zvlášť, když pak byli připraveni na snídani, ještě před tím, než jsme se tam nakonec dopravili i my 😊.

No a ráno bylo opravdu kouzelné, ranní výhled z glampingového domku na prosvícenou ranní louku byl opravdu boží, zvlášť když ho sdílíte s někým, kdo je jediný, se kým si ten okamžik chcete užívat. Celý ten jedinečný přírodní kolorit byl umocněn i tím, že se na přilehlé louce začaly pást koně. Lepší už to snad ani být nemohlo.

Po snídani jsme pak s těmi nejvěrnějšími, tedy se svědkem, jeho ženou a šumperáky, pokračovali přesunem do Berouna, kde byla naplánovaná „afterparty“, ale trošku v jiném stylu, než jsme si původně představovali, protože většina se vydala na procházku kolem Berounky někam do neznáma, což bylo pro mě konkrétně v daném momentu nemyslitelné realizovat. Takže jsme počkali v místním restauračním zařízeni, kde pak party pokračovala. A pokračovala i po přesunu na hotel, kde definitivně skončila tím, že jsem byl „odvelen“ na pokoj někdy kolem jedné hodiny ráno 😊. K tomu hotelu bych chtěl nakonec napsat něco víc, protože ten hotýlek, kde jsme se ubytovali, a kde nám milá provozní (nebo paní majitelka? Nevím) rezervovala pokoje už rok dopředu (bez zálohy), byl opravdu kouzelný a připadal nám jako zjevení v takovém místě (tím nechci říct, že by Beroun byl nějak ošklivé město, to určitě ne, ale toto bylo opravdu nečekané). Pokud by měl někdo zájem zkusit tak https://www.annahotel.cz, který tedy pro pobyt v Berouně doporučujeme 😉.

No a následné ráno už nás čekala pouze snídaně, opravdu smutné loučení a přesun domů. „A dál…?“ Dál pak poněkud krkolomné vybírání svatební cesty, protože to ženich po všech těch peripetiích tak trochu zazdil a docela si to slízl 😊. Takže jelikož nám nezbývalo plnohodnotných 7 dní (nevěsta se musela vrátit do práce dřív) bylo potřeba najít něco o den kratšího, což byl trošku problém, ale ne úplně neřešitelný. Nakonec jsme vybrali Egypt a byla do dobrá volba. Nebyly to klasické líbánky, protože jsme museli vzít s sebou i děti, ale všichni jsme si to náramně užili a už teď na to vzpomínáme, hlavně na „živé moře“ 😉.

A to je tedy prozatím vše, resp. následoval samozřejmě návrat do standardních dní, vyřizování dokladů, změny emailů a tak podobně. A jelikož to byla opravdu jízda, tak vám všem, kteří jste se, byť jen chvíli, na tom všem podíleli, chceme ještě jednou poděkovat a chceme se s Vámi podělit o vzpomínku a o fotografie ze svatby, které nám Radek poslal už když jsme byli v Egyptě a které naleznete v Galerii na tomto webu (heslo je stejné, jaké bylo na rubu RSVP kartičky).

Speciální poděkování jsme ještě umístili na stránku Poděkování, protože si myslíme, že si to opravdu všichni zasloužíte!

„Carpe diem, quam minimum credula postero.“ – Horatius

(my budeme taky 😉)